A ještě mi tvrďte, že se my dva k sobě nehodíme!

V Brně prší. A to znamená totální apokalypsu. Na silnicích, v MHD, možná i v pěší turistice, prostě všude. Já ve škole pěšky (jo, fakt jsem šla těch 20 minut pěšky a vůbec mi to nevadilo - ikdyž mým botám možná trochu jo), přítel v práci autem. Když mi najednou došlo, že musím jít po škole ještě do práce a že jsem zapomněla doma nabíječku na noťas.



Tak volám Maťovi, ať vezme z práce tu svoji a hodí mi ji do kanclu. On na to, že mají nějakou pracovní akci v Baru který neexistuje (tohle mu fakt závidím a trochu se těším na to, až nebudu muset po nocích dělat resty do školy) a že jestli bych nemohla odvézt domů auto. Tak já že teda jo a ať mě teda vyzvedne ve škole.

Po 45 minutách tancování v dešti (nejsem magor, ale nechtěla jsem zmrznout) se konečně přišouralo auto a protože všude bylo totálně přeautováno, rozhodli jsme se, že nebudeme ve městě parkovat, že ho hodím před kancl a pojedu domů a on že tam tu nabíječku s noťasem odnese (haha, proč bychom dělali věci jednoduše, žejo). A tak se taky stalo. Už s klidem si pěkně v teploučku jedu a přemýšlím o tom, co napíšu na ty tři stránky diplomky, který musím mít do rána hotový a najednou mi zazvoní telefon. A hádejte co!

"Hele zlato, víš...já...já jsem zapomněl v práci tu nabíječku."

A takhle u nás vypadá skoro každej den. Kdo nemá v hlavě, ten holt najezdí kilometry v autě, no. Ještěže ho máme, jinak by náš business asi zkrachoval na našich totálních failech.

Teď už si naštěstí dopřávám voňavej čajík s úžasným kořením do kávy, který jsem ukořistila během jedné z ohřívacích se návštěv Sklizena při čekání na Maťa a usedám k diplomce. Přesně 12 hodin před konzultací. Stihnout se dá prostě všechno. :)