sobota 31. října 2015

99 SLOV: DIGISEMESTR

Dnešní den byl náročný. A naučila jsem se toho spoustu. Byl totiž Digisemestr. A to vždycky znamená 8 hodin online marketingu. A ne jen tak ledajakýho marketingu. Tady mě totiž pokaždé, když se proberu z několikasekundovýho vyčerpanýho čumění do zdi, nejvíc ze všeho mrzí, že jsem nezhltla pár slov přednášejího. A dneska to bylo obzvlášť výživný. Tématem byla webová analytika. A to jsou data, tabulky, grafy, jednoduše všechno to, co mě baví. A Honza Tichý mě utvrdil v tom, že analytika je nejlepší. Kdyby mi v ní někdo nabídl práci, beru hned všemi deseti. 


Protože čísla, to je moje!

Read More »

pátek 30. října 2015

99 SLOV: DO NOT STUDY MEDICINE




Toto je první článek z 99 slov na téma co jsem se dnes naučilaV pátek nemám školu a tak jsem se v kanclu probírala starýma medicínskýma skriptama, který chceme použít jako tapetu. A při jejich trhání, stříhání a upravování jsem se začetla. A řeknu vám, studium medicíny musí být občas pěkně depresivní. Teď už vím, že něco s názvem nemoc z nemocnice opravdu existuje. Jmenuje se hospitalizmus a může být způsobena například tím, že pacient leží mezi umírajícími. Děcka, vaše zkouškový vám fakt nezávidím. Krom nekonečné deprese z nestíhání ještě číst tohle? Kdo medicínu dokončí si zaslouží respekt!






Read More »

čtvrtek 29. října 2015

LEARN ONE NEW THING EVERY DAY

Dneska to bude trošku hloubavý. Konec konců jsem prý dost hloubavá osoba, takže to bude takový...svý (mý?)

Člověk se každej den naučí spoustu nových věcí. Hlavně tím, že se k nim úplně náhodou dostane. Já jsem se třeba dneska naučila, jak správně čistit štětce od akrylátové barvy. Kdybyste to někdy potřebovali tak nejdřív pořádně vymáchat v ředidle, pak otřít hadříkem, potom omýt v mýdlové vodě a zavěsit k usušení. Mno teda jestli to správně fungovalo se dozvím až zítra, ale snad jo.

A blog jsem si založila proto, abych se naučila psát. Teda ne jako psát na blog, ale psát obecně. A zkušenost praví, že nic na světě se nenaučíš, pokud to prostě nezačneš dělat. A tak jsem si na sebe vymyslela takovou malou výzvu. A to tu, že odteď, po dobu dalších 30 dní každej den napíšu něco o tom, co jsem se za ten den naučila. Donutí mě to rovnou hledat ty nejlepší a objevný chvilky dne. A aby to nebylo tak jednoduchý, rozhodla jsem se, že to každý den vměstnám do 99 slov. Protože psát stručně a výstižně, to je to, co bych chtěla umět ze všeho nejvíc. Není to moc. Navíc když si uvědomím, že i tento článek má 213 slov. 

Takže let's do it.  Držte palce. :)
Baruš <3

Read More »

neděle 25. října 2015

BABY IS COMING HOME!

Krásné nedělní ráno! Tenhle víkend jsme si doma připomněli, že začíná podzim a oslavili to hruškovou galetkou podle KitchenStory blogu. Tenhle blog je jeden z mých oblíbených. Kdykoliv podle nich něco vařím, setká se to s úspěchem a tentokrát tomu nebylo jinak. Hrušky se perfektně snoubily s ořechy a chuť byla prostě skvěle podzimní. A za naši domácnost můžu teda s jistotou říct, že chuť se s ubíhajícími dny (u nás to jsou většinou spíš hodiny) lepšila a lepšila, takže se nebojte upéct den předem.
 

Recept jsem téměř dodržela. Vyměnila jsem jen lískové ořechy, které moc nemusíme, za mandle. Tenhle koláč obsahuje opravdu poctivou dávku másla a to já miluju. Příprava koláče tentokrát byla hodně zábavná, protože jsem ořechy rozemlela dost nahrubo a tím pádem těsto moc nedrželo pohromadě. Umíte si teda určitě představit, jak asi vypadal ten okamžik, kdy vyválený plát těsta máte přendat na koláčovou formu tak, aby kousek přečuhoval ven. Navíc když přesně v tomhle okamžiku zjistíte, že koláčová forma, kterou jste vždycky používali na tyhle dobroty se nejspíš odstěhovala se spolubydlící. Taky vás při vaření vždycky něco překvapí? Těsto moc křehký, pánvička moc placatá, talíře moc malý? Ale hlavně, když je to nakonec dobrý ne? :)




Ke snídani jsme si ho dali se skořicovým tvarohem a to byla teprve mňamka! Skořicový tvaroh je jedna z těch věcí, kterou jsem schopná nacpat všude. Rozmícháte jenom tvaroh s troškou mlíka a třeba s agávovým sirupem nebo medem a dosypete tam podle chuti skořice.





Pečete si na víkend taky dobrůtky?

Read More »

čtvrtek 15. října 2015

A ještě mi tvrďte, že se my dva k sobě nehodíme!

V Brně prší. A to znamená totální apokalypsu. Na silnicích, v MHD, možná i v pěší turistice, prostě všude. Já ve škole pěšky (jo, fakt jsem šla těch 20 minut pěšky a vůbec mi to nevadilo - ikdyž mým botám možná trochu jo), přítel v práci autem. Když mi najednou došlo, že musím jít po škole ještě do práce a že jsem zapomněla doma nabíječku na noťas.




Tak volám Maťovi, ať vezme z práce tu svoji a hodí mi ji do kanclu. On na to, že mají nějakou pracovní akci v Baru který neexistuje (tohle mu fakt závidím a trochu se těším na to, až nebudu muset po nocích dělat resty do školy) a že jestli bych nemohla odvézt domů auto. Tak já že teda jo a ať mě teda vyzvedne ve škole.

Po 45 minutách tancování v dešti (nejsem magor, ale nechtěla jsem zmrznout) se konečně přišouralo auto a protože všude bylo totálně přeautováno, rozhodli jsme se, že nebudeme ve městě parkovat, že ho hodím před kancl a pojedu domů a on že tam tu nabíječku s noťasem odnese (haha, proč bychom dělali věci jednoduše, žejo). A tak se taky stalo. Už s klidem si pěkně v teploučku jedu a přemýšlím o tom, co napíšu na ty tři stránky diplomky, který musím mít do rána hotový a najednou mi zazvoní telefon. A hádejte co!

"Hele zlato, víš...já...já jsem zapomněl v práci tu nabíječku."

A takhle u nás vypadá skoro každej den. Kdo nemá v hlavě, ten holt najezdí kilometry v autě, no. Ještěže ho máme, jinak by náš business asi zkrachoval na našich totálních failech.

Teď už si naštěstí dopřávám voňavej čajík s úžasným kořením do kávy, který jsem ukořistila během jedné z ohřívacích se návštěv Sklizena při čekání na Maťa a usedám k diplomce. Přesně 12 hodin před konzultací. Stihnout se dá prostě všechno. :)



Read More »

středa 7. října 2015

MOTIVATIONAL

Když jsme přišli s nápadem, že začneme v Brně podnikat, u našich jsme se potkali s velkou podporu. A tak jsme se do toho dali. Prošli jsme všema fázema příprav, měli jsme problém vybrat prostory, měli jsme problém vlastně úplně se vším. Ale všechno jsme se naučili nějak řešit. Samozřejmě chápu, že takový štěstí, že celá rodinna je pozitivní, akční a pro každou špatnost nemá každej. Každopádně se ale nenechte odradit.



Jasně, že babiččiny obavy, že se ve 20 zadlužíte a do smrti s váma nebude sranda nejsou úplně mimo. Každej plán má nějaký odvrácený strany, ale taky hned nemusíte postavit pětihvězdičkovej hotel žejo. Jestli máte skvělej nápad, promyslete, jak to zrealizovat po malých kručcích. Naše první provozovna byla totální lowcost. Chtěli jsme, aby to bylo co nejlevnější, ale aby zároveň bylo proč se k nám vracet. Teprve teď, po roce práce, jsem se dostali do bodu, kdy se všechno posouvá na další level.

Tentokrát už chceme, abychom měli i pěkný prostory, do kterých budeme moct někoho pozvat a tvářit se jako opravdová firma. Tak nám držte palce, aby se babiččiny obavy nenaplnily a my neseděli v naší krásné provozovně sami. Chtěla jsem se dostat ale úplně jinam.

Díky tomu, že jsme do toho šli, díky tomu, že jsme ten low cost opravdu rozjeli (a že to nebylo od začátku zrovna veselé) dneska stojíme pod dalším schůdkem. Můžeme dělat práci, kterou milujeme a hlavně - která nám dává smysl. Často slýcháme od lidí, že jsme praštění, když odcházíme v sobotu z práce před půlnocí. Kdo ale říká, že člověk musí být o víkendu doma? Každé ráno se probouzíme s nápady, jak všechno udělat lepší a ještě v pyžamu kreslíme, namýšlíme a rozvrhujeme všechno, co sešroubujem, rozvrtáme a pomalujem. A jsme šťastní. Jsme šťastní 7 dní v týdnu.


A vy můžete být taky. Stačí jenom začít dělat práci, která vám bude dávat smysl. A nemusíte hned začít podnikat. Stačí si uvědomit, že to, co děláte má pro další lidi nějakou hodnotu. I kdybyste pracovali za pokladnou, pokud se na zákazníky s radostí usmějete, určitě budou mít hezčí den. Aspoň na těch pět minut po cestě z obchodu k autu. A to má smysl, ne? Každý den se skládá z okamžiků, které by vám při správném úhlu pohledu měly udělat radost. Jen na ně začněte koukat!


Read More »

pátek 2. října 2015

Jídlo miluju, ale...

Dneska jsem se konečně zase dala do sepisování receptu na jednu z našich domácích večeří a pak jsem zjistila, že to teď vlastně jde úplně mimo mě. Poslední dobou totiž vaření moc není. Tak strašně moc se toho děje, všechno se mění, všechno se vyvíjí a na to, abychom byli na večeři doma prostě většinou nezbude čas. Proto večeříme po nocích v čajovnách nebo bageteriích (které milujeme). Tam pak do noci sedíme, sníme, kreslíme, plánujeme, googlíme, co ještě možné je a co už ne a...nevaříme.  Proto jsem se rozhodla, že možná tento blog nebudu psát tolik o vaření, jak jsem si původně myslela. Možná to bude prostě o všem, co je kolem mě, o mých vizích a snech a o tom, jak je možný, že jsem pořád pozitivní a motivovaná, přesto, že prakticky nespím. A to přece všichni chcete vědět žejo. :P



Máme teď totiž před sebou velkej projekt, o kterým vám asi ještě neřeknu nic víc, ale už brzo to přijde. Vy, co sledujete můj instagram, už asi tušíte o co jde. Ano, jde o klíče od novýho prostoru, ve kterým budeme s přítelem v následujících několika týdnech realizovat naše nejšílenější představy o tom, co by lidi mohlo bavit. A věřím, že vás to bavit bude. Při těchto výpravách mimo náš obor se učíme spoustu skvělých věcí a rozhodně se o některý z nich s váma rádi podělíme.

Čekejte teda v nejbližší době slzy, pot a krev, pády ze žebříku, zoufalé boje proti paletám a další zábavu. Já ale věřím, že na konci toho velkýho boje bude úsměv našich přátel, které samozřejmě postavíme do role našich prvních zákazníků.

Těšte se s námi. :)

Read More »